Jsou to právě počítače, které nám zprostředkovávají svět jedniček a nul tak, abychom jim porozuměli. Skládá z nich text, fotku, nebo film. A musí to dělat šíleně rychle, aby bylo vše plynulé a netrhalo se to, nebo „nekostičkovalo“, jak se říká v branži. Miliony operací se musí zvládnou v jediném okamžiku, aby člověk mohl v poklidu odpočívat u filmu, nebo si třeba stříhat domácí video. I to patří do světa informačních technologií.
Abychom si mohli pustit film, nemusíme dělat naprosto nic, jen kliknout. A jakmile tak učiníme, začne počítač pracovat. Musí například zjistit v jakém je kontejneru a pokud jej nerozezná, film neuvidíte. Dnes už se to však nestává a když, tak skutečně zřídka. Dnešní programy pro přehrávání videí jsou již na takové úrovni, že mohou otevřít jakýkoli kontejner, stejně jako zastaralý AVI, nebo novější Matrošku. A nenechte se mýlit nedouky. Ti to nazývají formáty, což je ovšem ten největší nesmysl. Film je v tom kontejneru uložen v nějakém formátu. A v kontejneru je i zvuk, popřípadě titulky, nebo prostě to, co je potřeba.
Formát je například asi u nás nejpoužívanější H.264. Ale jsou i jiné, jako namátkou třeba MPEG-2 Part 2, HEVC, Theora, RealVideo RV40 a podobně. A tyto mohou a bývají uloženy v kontejnerech, například těch dvou výše jmenovaných. I těchto kontejnerů je samozřejmě více.
Píši to jen proto, abyste věděli, co vše musí procesor v počítači zařídit, aby bylo video ke koukání. A to jsem pospal jen maličký zlomek. My to nevnímáme. Ani to nepotřebujeme. Pokud to funguje, tak není třeba nad tím nějak moc uvažovat. To bychom pak museli přemýšlet i nad tím, co je to kodek, esence a tak podobně. I to patří do světa videa.
Takže příště až si pustíte nějaký oblíbený film, vzpomeňte si na tento kratičký a stručný článeček. A pokud vás zaujal a chtěli byste vědět více, najdete všude plno informací.