Dneska bych se zaměřila na techniku šití na šicím stroji. Většina má doma jehlu a nit schovanou v nějaké truhličce ale kdo z nás má doma šicí stroj? Snad každý z nás nebo alespoň většina má nebo měla rodiče či prarodiče, kteří znají šití jako běžnou domácí práci. Dříve si většina šila věci doma. Ať už se jednalo o záclony či závěsy, potahy na postel dokonce i povlečení, polštáře, ubrusy a spousty dalších potřebných povlaků na cokoliv. Šicí stroje bývaly veliké, většinou spojené s větším stolkem, na kterém byly připevněné. Přesouvat se daly jen stěží, byly těžké, a když se našlo místo kam ho postavit, povětšinou už tam zůstal.
Měly jednoduché ovládání, ale na dřívější dobu už to byl pokrok vpřed a velké usnadnění práce převážně ženám. Šicí stroj dnes je úplně z jiného soudku. Nemluvě o skladování a přenášení na potřebné místo. Vymoženosti, které se v nich skrývají, jsou naprosto odlišné. Některé typy jsou pro začátečníky, pokročilé a poté jsou tu i mašiny profesionální. O cenovém rozdílu nemusíme ani hovořit. Některé vychytávky, jako displej, spousta druhů a typů šití, počet jehel, nastavení tvrdosti pro šití a dalších spousta možností, které si lze nastavit, umožňují velké usnadnění pro ty, které to baví nebo se šití stalo jejich prací.
Je mnoho návodů na internetu, kde se pomocí videa můžete naučit šít jednoduché či složité věci. Existuje spousta kurzů i online přes počítač. Někdo si rád ušije povlak na polštářek a má na půl roku vystaráno, jiní, ti šikovnější a trpělivější si mohou ušít i nějaký ten hadřík na sebe. Pořízení takového pomocníka není finančně nijak náročné, ale látky, které si musíte koupit už zas tak levné nejsou. Pokud Vás ale šití baví či dokonce živí, určitě se u tohoto druhu práce dá odpočinout. Práce to lehká opravdu není, ať už n novém či starém stroji, někdy bolí prsty, záda z věčného sezení, koukání do umělého světla ale také ze soustředění, které člověk vynaloží.